Výkony psa
Co působí na výkony psa
Tuto otázku si kladou především začínající cvičitelé bez jakékoliv praxe a teoretických znalostí. Zhruba se dá říci že to jsou tři důležité faktory a to: 1/ dědičnost, 2/ výchova a za 3/ vliv prostředí.
Každý zkušený kynolog ví, že ne každý pes se dobře cvičí. Víme, že psi mají různé povahy. Některý se cvičí lehce a snadněji ve většině disciplin než jiný pes i když je třeba ze stejného vrhu. A proč tomu tak je? Odpověď je snadná. Všichni sourozenci mají logicky 2 rodiče, 4 prarodiče, 8 praprarodičů atd… Jeden potomek získá určité kladné vlastnosti ze strany výborné matky a báby, nebo dědy a pradědy. Druhý zase ze strany otce a jeho matky, popřípadě matky dědy z otcovi strany, kde mohla být slabší nervová soustava, měkkost, nezájem o vodu atd…
Jak tedy vidíme jedním z nejdůležitějších faktorů, který rozhoduje o tom jaký bude ten který pes, je jeho dědičný základ, neboli genotyp. Genotyp je soubor všech genů jedinců, soubor všech vloh pro všechny jeho vlastnosti. Dědičnost je obecně schopnost organismu přenášet vlastnosti na jejich potomstvo. Děje se tak prostřednictvím genů /vloh/ dědí. Dědí se např. vlastnosti anatomické /exterierové znaky/ , fyziologické / kvalita nosu, ale i temperament, vytrvalost, nervová soustava/, biologické / schopnost rodičů plodit po sobě podobné potomstvo které patří do stejného rodu, druhu či plemene/. Jak se jednotlivé vlohy rozvinou / chcete-li uplatní /, to je již závislé na výchově a vlivu prostředí ve kterém daný jedinec žije a vyrůstá.
Mezi vědci se již v dávných dobách vedly spory zda se dá výchovou změnit dědičná vloha, nebo alespoň potlačit v tom co je pro nás nežádoucí, / např. pes načínač nebo hrobař/. Jistě že ano. Co však nelze výchovou a výcvikem nahradit je nos, nebo temperament, ani pevnou nervovou soustavu, ani ostrost na škodnou, pokud je pes měkký. Na druhé straně poslušnost je také vlastnost dědičně založena, ovšem závisí daleko více na vycvičenosti psa, zkušenostech jeho vůdce a důslednosti při jeho vedení v praxi.
Výkon psa je souborem jeho dědičného základu / genotypu / který získal od svých rodičů a vlivu prostředí. Zde je třeba zdůraznit, že lovecké vlastnosti se nedědí jako hotové ustálené znaky, ale dědí se jen vlohy k ním. Jak se tyto vlohy rozvinou , to již závisí jak již vzpomenuto na vlivu prostředí.
Ani sebelépe dědičně založený, pes s vynikajícími loveckými vlastnostmi, který je brzy zralý, plný elánu a chuti ke každé práci, nemá-li odborné vedení, je pro praktické použití v myslivosti ztracen. Proto o loveckém psu všeobecně, jeho vedení, výcviku a upotřebení musíme vědět co nejvíce.
Bylo by však nad rozsah tohoto článku, zabývat se podrobně výchovou štěněte, která je velmi důležitá, ale jak známo, jsou již vydány učebnice jak při výchově postupovat.
Protože se výcvik psa přenáší na práci při výkonu myslivosti, je třeba alespoň stručně zdůraznit jeho zásady a o výchově psa jako nezbytném článku, majícím rozhodující vliv na další vedení a upotřebení v lovecké praxi.
Chceme-li mít ze psa dokonalého spolupracovníka, musíme na něj soustředit veškerou svoji pozornost, stále ho sledovat a být připraven výchovně zasáhnout, jakmile bychom pozorovali něco nežádoucího v jeho počínání. Psu musíme věnovat nejen svůj volný čas, ale i osobní pohodlí. Chovat a cvičit psa znamená nepřetržitý řetěz odříkání, protože v celém našem počínání musí být stále v popředí ohled na psa. Tím okamžikem kdy se stáváme cvičiteli a vůdci psa, přestává být pro nás lov hlavní věcí, protože se stále musíme tázat: co dělá náš pes, rozumí tomu pes? I těžiště výcviku spočívá v tom, aby pes věděl, co od něho chceme.
Pro vůdce a cvičitele se lov stává jen prostředkem k dosažení hlavního účelu - vycvičení psa. Lov přestává být pro nás zábavný a někdy musíme vedení psa obětovat dokonce i některé své vžité myslivecké zásady. Tak např. chceme-li předejít tomu, aby se z temperamentního psa stal vášnivý štváč, můžeme, vystavuje-li zajíce, střelit tohoto i v loži, protože tím psu ukážeme co od něho chceme. Takovým to nemysliveckým počínáním usnadníme praktický výcvik a psa upevníme. Tento prohřešek nám bude mnohokráte splacen bezvadnou prací psa, který se stane naším skutečným spolupracovníkem. Naopak nikdy nesmíme střílet na zajíce, za kterým pes po vyběhnutí z lože skočí.
Vůdce musí mít vlastnosti potřebné k správnému vedení a cvičení psa, protože ten vyvíjí a vytváří svou povahu pod vlivem svého pána. Úroveň vůdce a to nejen pokud jde o vlohy ke cvičení, ale i úroveň mravní a konečně i vyspělost mají rozhodující vliv. Vůdce musí mít dostatečně rozsáhlé praktické zkušenosti a má být i dobrým střelcem. Chce-li, aby jeho pes byl živý a rychlý, musí sám mít tyto vlastnosti. Žádá-li od psa vytrvalost a spolehlivost, musí sám být krajně důsledný a vytrvalý. Chce-li aby jeho pes byl klidný před zvěří a po ráně, musí se sám v těchto rozhodných chvílích umět dokonale ovládat. Pokud žádá od psa přítulnost a bezvýhradné plnění žádaných úkolů, musí být k němu za všech okolností spravedlivý, ale nejen to, musí mu dát najevo svoji spokojenost a odměnit ho pochvalou a pomlskem.
Musí se mu věnovat od útlého mládí, sám ho krmit, vyvádět a být s ním pokud to jde neustále ve styku. Stručně řečeno úspěch výchovy štěněte spočívá především v dokonalé péči a ve vytváření takového prostředí, které je vhodné pro rozvoj jeho pudových reakcí a tím i pro vytvoření některých návyků, které mohou být zdokonalovány a rozšiřovány pozdějším výcvikem.
Je třeba ještě zdůraznit, že nutným předpokladem úspěšného výcviku mladého psíka je jeho dokonalý tělesný vývoj, nenarušený chybnou výživou, nevhodným ubytováním /ustájením/. Pouze plně se rozvíjející organizmus mladého psa dává největší záruku dokonalého vývinu i činnosti nervové soustavy. Zde jsme u vlivu prostředí, které musí kladně ovlivňovat vyvíjející činnost nervové soustavy. Vždyť vlivem pozměněného působení některých činitelů vnějšího prostředí získává nervová soustava nové schopnosti, které napojené na vrozené vlastnosti nechají vzniknout viditelný souhrn tělesných i duševních vlastností každého jedince, které všichni chovatelé nazývají fenotyp, - /stav zvířete, který lze zjistit, je výsledkem genotypu a prostředí/.
A nyní pojďme do skutečné praxe. Dejme tomu, že jsme získali špičkové štěně a vytvořili pro ně všechny podmínky shora uvedené včetně odborné výchovy od útlého mládí a s dostatkem pohybu. Nesušený vůdce – myslivec, který se již nemůže dočkat jak změřit vlastnosti svého mladého psíka ze zkušenými rutinéry, jej vezme na společný hon. Psík je sotva 10 měsíční bez zkoušek. Je nadaný, učenlivý, po ranách prohání zajíce a sem tam také již nějakého přinese. To je radostí a slávy, tak mladý pes se již vyrovná těm zkušeným přeborníkům. A pak to pokračuje dále při dalších honech. Z mladého psíka se stává štváč veškeré drobné zvěře. Je po ráně k neudržení, když je uvázán, počne kňučet i vydávat a tak ho pán opět pouští, aby mohl sám klidně střílet. Dílo zkázy je dokonáno. V příštím roce ho nezkušený majitel a vůdce není schopen zvládnout a ukáznit natolik, aby mohl být předveden a stal se tak upotřebitelným. S takovým psem má co dělat velmi zkušený drezér a pokud má pes až příliš temperamentu a v nervové soustavě labilnější, již nikdy nezíská žádný klid před zvěří ani po ráně. Až do jeho smrti z něj bude štváč, veškeré drobné zvěře, nevyjímaje zvěř srnčí. Mnohokráte bylo a je zdůrazňováno, že pes bez zkoušek nemá na honě co dělat. Zdůrazňuje se to na svodech psů, v kurzech adeptů i na různých školeních kynologů. Na venkově v MS je všeobecně známo, že až ne nepatrné vyjímky nikdo nechce držet psa velkého plemene. Když se však pro držení, výchovu a výcvik někdo zvláště z mladých a nezkušených myslivců rozhodne, lákají ho Ti starší aby vzal svého mladíka na hon, ať prý se již od mládí má možnost ledas čemu přiučit, vždyť se mu konečně naskytla velká příležitost , tak proč ji nevyužít ??
