Deníček jednoho výmarského kluka
Můj druhý rok...
Mé 2. narozeniny
Dostal jsem dortík s dvojkou ze slaniny, paštikovým hnízdečkem na piškotu a parmskou šunkou. Z dortové náplně jsem jako Popelka vyplival úplně všechny granulky... :o) A pak jsem taky dostal opeřeného kámoše. Říkejme mu třeba Adam, protože se stal prvním letošním zvířátkem v našem mrazáku. :o)
25. únor 2010
Náš milovaný šediváček a všichni sourozenci z vrhu A od Potoka Kačáku dnes slaví své 2. narozeniny. :o) Všechno nejlepší, hodně člověčího času i lásky a ať je cestička ke všem dobrůtkám co by tenisákem dohodil! :o) Alfíkovi zvlášť pak děkuju za každý den, který jsme mohli až dosud společně prožít. Je toho hodně, co jsi nám dal, Fáfo a máme Tě moc rádi.
11. února 2010
Panička se dnes stala členem Okresního mysliveckého spolku v Chebu, kde 20. 2. 2010 startuje teoretický kurz pro uchazeče o první lovecký lístek. :o)
6. - 7. února 2010 - DUOCACIB Brno
Beznadějně jsem se zamiloval. Moje nejlepší kamarádka erdelka Pepina započala své hárání, což je pro mé dosavadní panictví a všestranný nos pekelné sousto. Obzvlášť v případě, že se naše dvounožky rozhodly strávit víkend ve společném dvoulůžkovém pokoji (velmi příjemného hotýlku Žebětínský Dvůr v Brně), dále pak na výstavišti a i při všech mimokruhových odpoledních aktivitách... :o( Sobotu jsem nesl i přesto statečně a do kruhu nastoupil s chutí a ochotou se prezentovat. Přísné oko pana rozhodčího Šimka rozhodlo o zadání V1 CAC mým směrem ve třídě pracovní a tím jsem v necelých dvou letech zakončil svého ČESKÉHO ŠAMPIONA. :o) 
Pepí jsem pak pozval na odpolední dlouhou procházku a následně večeři při svíčkách v mysliveckém salónku. Když jsem jí pak v pokoji č.111 gentelmansky přenechal svou misku granulek s paštikou, netušil jsem ještě, že celou noc probdím, protože TO všechno bylo silnější, než já (k velké nevoli našich společných dvounožek). Po mém dvoudenním půstu a nosem v neustálé blízkosti Pepčiných zadních běhů jsme přesto vyrazili vstříc kruhům haly V podruhé, kde o pár chvil později má panička s Pepí získaly V2 ve třídě mladých a moc pěkný posudek. Když taktně Pepčina panička s mou střapatou kráskou zvolily milosrdné opuštění haly, abych se chvilku soustředil na svou dvounožku, zavětřil jsem a zahlédl dveře, kterými hangár opustily. V tu chvíli jsem započal konzert hodný tří tenorů, s obrovskou razancí překřičel verdikty p. rozhodčího Vlasáka i čekatelky pí. Kočové v nám předcházející třídě otevřené a po vstupu do kruhu vše uzpůsobil možnosti vzít dráhu. S posudkem hodným psa odsouzeného do salámu jsem tímto "s nevýraznou samčí hlavou a bez pysků" započal po 9 výborných, 1 CAJCíkovi, 4 CACech, 3 CACIBech a 1 BOBovi své předchozí výstavní historie svého prvního VD :o)) (po vzoru mé nejkrásnější sestřičky Elinky - dnes res. CAC v mezitřídě). Panička děkuje za spoustu pohody a důvodů ke smíchu a pozitivno Ivetce, Janě a Pavlínce, Míše s Eli, Péťovi s Frodem, Kofilkovým, dlouhovláskům, lulečským a vůbec všem Simčiným miminkům, se kterými bylo fajn poklábosit. A já - sám za sebe - především, "naší" Lence s MOJÍ Pepííí. :o)
23. leden 2010 - Mezinárodní výstava Trenčín (Slovensko)
V sobotu jsme se vydali směrem východním, a to do, pro nás dosti vzdáleného, slovenského Trenčína. Za bezpečný a velmi pohodlný odvoz děkujeme Janě s Pavlínkou a za společnost pak Ivet s Kristýnkou. Cesta byla dosti dlouhá, avšak dík pejskařskému klábosení a suché silnici ubíhala rychle, lemována bíle pocukrovanými stromy, zasněženými pláněmi s odrážejícím se sluníčkem a místy až -17°C. Hala výstaviště připomínala svou strohostí velkoobchod zeleniny, stejně tak teplota v něm, možná proto, aby se vztahy mezi vystavujícími nekazily, stejně tak jako se v teple kazí zelenina. :o) Samík svým CAJCem započal šampionát Slovenska, stejně tak já svým CACem ve třídě pracovní, jež byl p. rozhodčím Horváthem korunován následně CACIBem, čímž udělal radost nejen mé paničce, ale i mé člověčí "babče" Ivetě. V rozběhu o BOBa byl zmíněný titul zadán Hankymu, k čemuž moc gratulujeme. A Andulka? Na jedné z posledních výstav před plánovanými štěňátky přispěla CACem ve třídě šampionů do sbírky potřebné pro dokončení šampionátu země, jejíž území jsme v pozdních odpoledních hodinách opustili. Více zde.
17. 1. 2010
Trošku se mi zmenšila boule. Poslední otevření rány a čištění jsem absovoval ve středu, v pátek pak Ivetka zkouknutím aktuálního "bowlingu" mé hlavy dle fotek napomohla rozhodnutí, že 50% na 50% je docela dobrý poměr a první přihlášená výstava západním směrem - s vizí časové dosažitelnosti kratší, než slabé dvě hoďky od nás - rozhodla, že mě dvounožka probudila v neděli dříve, než jsem chtěl. Cesta přes málo frekventované hraniční přechody, jakým je i Broumov - Mähring, mohla mít výhodu v dobách, kdy dvounožské auto plné nákupu k případným proclením "rozvibrovalo" jeho pasažéry před staženou hraniční závorou... Ve snaze urychlit si dnes cestu ale nikoliv. První koleje neodklizenými silnicemi po prosněžené noci vyjížděl před svítáním náš Peugeot Car. :-) Do cíle jsme dojeli po více, než čtyřech hodinách jízdy průměrnou rychlostí kolem čtyřicítky, což ale přineslo výhodu parkování vedle Kofilkových a o chvilku později přilítnuvší Martiny, která nás všechny bezpečně dovedla až ke kruhu. Ivet s Pavlínkou zvolily dálnici a přechod Rozvadov - Waidhaus a dorazily bezpečně i z podstatně větší dálky a jako vždy v dobré náladě. Nad všechna očekávání jsem na velmi kluzké podlaze kruhu uspěl a odnesl si V1 VDH, CAC, CACIB a nakonec i BOB.
Jsem nesmělý a léčím se...
Na prvních pár dní poté si tak ostře nevzpomínám. Pořád jsem spal, měl horečku a bulel. Do 12cm hluboké rány mi ještě v Kladně všili drény, aby se lépe čistila, ale brzy se ucpaly a infekce v hlavě od uší po čenich změnila můj výraz na klabonosého bulteriéra. Od té chvíle zasáhl můj pan veterinář Veselý a ránu denně čistil. Papkám třetí balení antibiotik a bulteriéra vystřídal lebkoun. Pár foteček zde... A propos, v čekárně mého milovaného "veta" jsem potkal aportíček v kabátku a s poutkem pro vodítko. Měl svou vlastní dvounožku bez kulovnice a on sám nebyl ani vlečka, už vůbec ne pohozená a ztratit se chtěl na pár metrech čtverečních vetovy čekárny jen přede mnou... Ta cizí i ta moje mě okřikovaly "fuj" a "nesmíš", představte si. A před pár týdny na téhož, jen bez kabátu, že mám hledat ztracenou. A pak se v těch ženských vyznejte...
Návštěva v Družci
Panička ani Míša nevydrželi pozorovat mé - do krásy rostoucí sourozence pouze z Ivetčiných fotek, proto se rozhodli na dva dny změnit destinaci a okouknout je z blízka :-). Měl jsem tak velikou radost, že vidím Ivetku, Kiki, Isu i Sama, že jsem jeho výstražná "bublání" od počátku ignoroval (jsem přeci starší, silnější a rozumnější :-)) a hlavně, byl jsem to já, kdo drze vstoupil do jeho teritoria, kde by Ivetčino "Alfíčku, Alfíčku..." vzbudilo žárlivost v téměř každé psí dušičce. Byl jsem hodnej, tak mi Isinka ukázala svoje neustále hladové myšky. Tolik mrňousů pohromadě jsem ještě nikdy neviděl, když mě uviděli, rozkňučeli se nadšením s vidinou bříška Isy - svačinářky, což mi nahnalo takovou hrůzu, že jsem nad bednu jen natáhl nos a s pokorou vycouval ze dveří. Své dvounožce jsem za celé dny téměř neviděl, protože hráli neustále hru, kdo uzvedne víc šedivých miminek najednou a prakticky celou návštěvu v Družci strávili v - nebo alespoň poblíž štěněčí ohrádky. Proto jsem se rozhodl vydat se na průzkum Samovy zahrady a přispět svým "autogramem" na všechny keříky, sloupky či rohy, odkud mě do nosu cvrnkal Samův psí podpis. :-) To už ale mlaďas nevydržel a aportoval mě za hlavu až před dveře své paničky. Družec byl to ráno vzbuzen směsí Samova vítězného vrčení a mého bolestivého pláče ještě před kuropěním...
__________________________________________________________________________________________________________________
Přejeme radostné Vánoce ve zdraví, štěstí a pohodě a stejně tak v novém roce 2010. O to více těm, kteří ví, co všechno lze prožít v součtu šesti "tlapek" dvounožce a pejska :o)
19.12.2009
Začínám mít trochu obavu o paničku. Celé dny i noci divně štěká, balí se vrstev oblečení i doma, na což reaguju tím, že se sedám ke dveřím s vidinou pořádné procházky, podle vrstev na její hlavě, krku i průduškách... Taky dělá divné věci - včera ráno čistila malé akvárium, ve kterém si plave náš modrý beťák a vedle se chystala nalít do misky mlíčko na Míšovy ranní vločky. No, neproplaval se beťák v mlíku?! :-) O tři hoďky později si dala pytlíky čaje ne do konvičky s horkou vodou, ale do hrnku s kafem, který stál vedle... Nějak přituhuje... Doma i venku... :-)
16.12.2009
Dnešní ráno jsem opět zaperlil - paničce to s vypravováním se na mou ranní čmuchandu trvalo déle, než jsem byl ochoten akceptovat, proto jsem se rozhodl konat dle svých potřeb - vyskočil jsem na skříňku, kde mám své papírové "venčící" sáčky, tři z nich čapnul do mordičky a šel s nimi za ní nejdříve do koupelny a pak do odebrání seděl před dveřmi. Pochopila... :-)
Co že je u nás nového?! No, panička "žije" jen těma proužkovanýma u Ivety, což je pro mě ta správná chvíle zrekapitulovat své lumpárny po návratu ze "školy v přírodě". Já tedy nevím, jak u Vás, ale když jsem přišel jako miminko od Kačáku do nového DOMA, bylo mi vysvětleno, že postel ani sedačka nejsou pro mě a že mám svůj, s jejich "opičí" láskou vybíraný, pelíšek. BINGO!!! Myslím, že není třeba jakýchkoli dovětků. :o) Řekněme tedy, že jsem se nedávno vrátil od Zdeňka... Dvounožka se domnívala, že když jsem se naučil zabojovat o poslední granuli v misce se svým tamním spolubydlícím, budu vděčen za suchou granulkovou krmi ve své misce... :-) Má milá člověčice se ale přepočítala a já vycítil příležitost sehrát roli mlsouna výkonem hodným Oskara - čtvrtý den mé demonstrativní hladovky pohladila má alibisticky vystupující žebra a - zvítězil jsem! Ještě ten večer můj Arden Grange promísila s kousky kachních jatýrek... ;o) A k tomu pelíšku?! Abych v noci netruchlil (tak jako prvních pár štěněčích dní kdysi dávno), vytáhla odkudsi karimatku a s rukou kolem mého krku usnula vedle mého pelíšku. Když se okolo jedné hodiny ranní na zemi probudila, já ležel na zádech na naší FUNGL NOVÉ SEDAČCE... :o) Sám spím od chvíle, kdy jsem promarnil svou druhou šanci - k již spící paničce na cca 50cm širokou karimatku vedle mého pelíšku přilehl v noci i rozespalý malý páníček Míša, nechal otevřené dveře ložnice a tam jsem byl - ze země rozlámanou dvounožkou - v celé své rozvalenosti na obroooovské posteli před svítáním přistižen!! :o(
26.11. Dnes v noci jsem se stal starším bratrem :o)
Mám 5 fungl nových polo-sourozenečků - 4 brášky a 1 sestřičku. :o) Od středečního večera se Isinka rozhodla zkrátit naše netrpělivá očekávání a přivedla na svět svůj "obří vrh B" (na den přesně po 1 roce a 9 měsících od našeho "áčka"). Nejstarší sestřička i bráška vážili bezprostředně po narození dost přes 500g (pro srovnání - já kdysi "pouhých" 330g). Ačkoliv tedy součet vah narozených miminek odpovídá téměř možnému dvojnásobku šedivých pruhovánků, přejeme zmíněnému pětilístku hodně zdraví, štěstí a především milující páníčky. No a Isince s Ivet hodně síly na rekonvalescenci i nadcházející šedivou smršť... :o)
14. - 15.11.2009
Panečku, tomu říkám víkend podle mých šedivých představ! :o) V sobotu ráno jsme jeli po dlouhé době na "můj" cvičák. :o) Při poslušnosti na mě po očku z řady vykukovala Pepina, takže jsem její pohledy opětoval a seděl tak paničce spíše před nohou než u ní, ale když na mě přišla řada, poslouchal jsem na slovíčko a naprosto vzorně přinesl svou fungl novou aportovací činku. :o) Za odměnu jsme se s Pepčou proběhli po lese a odpoledne vyrazili s tlupou dětí, erdelkou Pepčou, rusellkou Emilou a středoasiatem Eliášem na dlouhou procházku. Proháněli jsme se po barevném, ale klouzajícím listí, napili se Pirátova pramene a vyšplhali prudkou stráň nad ním, čímž jsme vyplašili jelena, který k naprostému úžasu nás všech vyrazil z hustého porostu ne více než deset metrů před námi, aby se následně vrátil a prokřižoval si svou cestičku těsně před očima našich různě vysokých dvounožců. :o) Poslechl jsem a v dawnu zůstal... Já ano... :o) Emila se k nám vrátila až za tmy... :o) No a večer paničky uspořádaly palačinkovou párty, tak jsme se předháněli v dovednostech, protože za kus žvance my uděláme cokoliv.... :o)
V neděli ráno jsme pak vyrazili za bráškou Treiem pro granulky a hned potom do Družce za Kačákovými. Bříško mamky Isy bylo větší než obvykle, to asi z toho, že žere granule i Samíkovi, nevím, za klackem ale běhá pořád stejně rychle. No a nakonec jsme se zúčastnili šedivácké procházky, která nadchla mě i mou člověčí smečku.
Pár podzimních fotografií ze společné šedivé prochajdy ve Hvězdě
najdete ZDE
7.11.2009 - Mezinárodní výstava Praha
V sobotu jsem se zúčastnil své první výstavy v "dospělácké" kategorii, přihlášen jsem byl do třídy otevřené a s napětím očekával exteriérové kvality svých vyspělých a vypracovaných soupeřů (přeci jen jsem ještě puberťák a cokoliv zbaštím, několikanásobně vyběhám, takže panička celý týden pracovala na tom, aby granulky - pro zvýšení výživové hodnoty a mého apetitu - okořeněné různými příchutěmi konzerviček, kapsiček, hovězím masem, jatýrky a pak taky moje oblíbené rohlíky s tvarohem - hluboce ukryly všechny výraznější kosti mého skeletu. Sobotní ráno však paničku utvrdilo, že jsem zkrátka stále ještě v kondici pracovní, dle ní hubenej jak lunt a že jsme ve čtyři ráno vstali patrně zbytečně. Nebýt erdelteriérky Pepiny a její paničky Lenky, které na letňanské výstaviště pospíchaly k Pepčině dvorní "kadeřnici" a taky slibu Ivetce vyzvednout v Družci Samíka, možná by mě raději prezentovala jen v ranním lázeňském parku... Nicméně, u kruhu jsem splynul s ostatními natolik, že panička pochopila, že vyžraný výmar není tak úplně výmar a že se od ostatních zas tolik neodlišuju (to znamená, obávám se, že zase budu jen na granulkách!) a když na mě v kruhu přišla řada, prezentoval jsem se nad všechna očekávání opravdu vzorně. :o) Posuzoval pan rozhodčí P. Buba, který mě obdaroval moc pěkným slovním ohodnocením i posudkem a zadáním titulu V1 CAC i CACIB, čímž jsem započal CH ČR a Interchampiona (pokud se tedy v půlce nerozhodnu věnovat jiným aktivitám, jako po svém CAJCíkovi, ale učit se být perspektivním psím "pracantem", mě bavilo a baví přeci jen o dost víc). :o)
7. 11. 2009 - MVP Praha - CAC, CACIB
________________________________________________________________________________________________________________
U nás doma straší!...
Můj malej páníček Míša říká, že jsem jeho nejlepší kámoš, ale přestal mě pouštět k sobě do pokojíku, kde jsme si spolu často hráli a kde jsem mu se svou hlavičkou na klíně pomáhal s psaním úkolů. Teď za sebou zavírá dveře a každou noc, tak okolo druhé ranní, odtamtud vychází podivné vrzání. Říkejte mi Sherlocku, protože jsem se naučil otevřít dveře přesně mířeným skokem na kliku a objevil TOHLE:
Vzhledem k tomu, že TO má i jméno (Sam, představte si...), mi panička vysvětlila, že zvířata se jménem se nežerou a vyprávěla mi o vánočním kaprovi Ferdovi, místo kterého kdysi na Štědrý den narychlo porcovali řízky z vepříka beze jména. Dělám tedy vše pro to, abych Míšu přesvědčil, že jsem to já, kdo udělá, co mu na očích uvidí, ne ten po nocích v kolotoči běhající hlodavec a kterej ani neví, že venčit se je třeba venku a ne pod sebe. Pche! Tak prostě makám, abych Míšovi dělal jen samou radost... :o)
20 měsíců
Panička si vzala na celý týden dovolenou a Míša měl podzimní prázdniny.
Obešel jsem staré známé "rajóny" a pro paničku překvapivě na nikoho a nic nezapomněl. U zahrad, kde nesmím zapomenout poštěkat své psí rivaly, jsem se škodolibým pohledem dotyčnému do očí označkoval sloupky jejich plotů. Jakmile jsme dorazili do ulic, kde bydlí babička i děda, jsem okamžitě rozvlnil svou prdku i ocásek jako gogo tanečník (i když - s tím ocáskem... - no nevím, zůstaňme raději jen u prdky) a toužebně vzhlížel k balkónu... Před rybníčkem v parku jsem vystavil kačenky a kus od obory nad městem daňčí stádo. Potkal jsem svou milovanou výmarku Sáru a vzala mě s sebou na svou myšší louku, hned vedle té, kde se pasou ty divně chlupatý krávy, kvůli kterým mě před rokem "nakopl" ohradník (i na ten jsem si pamatoval). Taky jsem byl s boxerkou Monty a její a svou smečkou pouštět draky. Moc nefoukalo, takže jsme lítali jen my dva a předháněli se v aportování. :o)
27.10. 2009
Byli jsme na společné prochajdě s bráchou Treiem a pak na zahřátí v nedalekém bowlingu. Musím říct, že odolat valící se kouli byly pořádné nervy...! Ale vydržel jsem, nechtěl jsem si naštvat paničku a shodit se před Tomášem a Treiem. :o)
________________________________________________________________________________________________________________
25. říjen 2009 - U Velebů
Na nějakou dobu jsem opustil hnízdo svých páníčků a ujal se výcviku pana Zdeňka Veleby do Lukova. Je to typický představitel člověčího plemene, vyrovnaný a pohodový samec silné kostry, pozitivního myšlení a s velice milou vlastní smečkou. Tvar jeho hlavy a zaúhlení končetin mě ani tak nezajímaly, neboť do postele, ve které je mě vždy všude plno, byť je sebevětší, mě po celou dobu stejně nepustil, což jsem od počátku považoval za skandální. Nicméně jsem usoudil, že když nebyl ochoten vyslyšet mé potřeby a touhy, ani číst mé myšlenky, vymyslel jsem podobnou "táborovou hru" a s potutelným mrknutím oka po celou dobu dokazoval, že umím totéž.
Naučil jsem ho spoustu zajímavých věcí - tak například výraz k...o šedivá zařadil po celou dobu výcviku mezi nejoblíbenější oslovení (demonstrováno na mě a mém bratru Treiovi). Za druhé: "zasedací" pořádek v kotci - zásadně vpravo já a vlevo Trei - výmaří bratři dodrží vždy do puntíku, s jistotou, že při odjezdu na zkoušky ještě před ranním rozbřeskem není třeba kontrolovat tetovací čísla v uchu a zkrátka sáhnout do tmy kotce vždy pro konkrétního, ten den právě zkoušeného jedince. Za třetí - dávat Treiovi do jeho misky maso považuji za zbytečné, neboť sežeru vždy jeho i svoje, neb jsem starší minimálně o čtvrt hodiny. Za čtvrté - "Alfe, NA VODU!" stačí vyslovit jen jednou a v časovce zdolané "padesátky" budu rychlejší, než Zdeněk vůbec očekává, protože vodu já moooc rád. Za páté - odběhnu-li na deset minut do rákosí, neznamená to ještě, že vytrvale hledám a jako divizna načuhující Zdeněk mé zašití se v sebelepší "zkamenělosti" pokaždé odhalí. :o) Za šesté -zapírat zvěř lze opravdu jen chvilku, tuto "schopnost" dlouho tolerovat nevydrží. Za sedmé - připomíná-li liška velikostí srnu, kdo by se s ní tahal (demonstrováno při LZ - III. cena ;o)) Za osmé - je sice milé, že po odjezdu bráchy přibyl v mém kotci na zahřátí kraťas Don, ale energie vynaložená na výrobu zateplené boudy přijde vniveč v případě, že její výšku, šířku a vlastně i hloubku je pak námi tamtéž nutné "upravit". A za deváté - velmi čerstvá zkušenost - jsem-li Zdeňkem při VZ vyslán na pole k dohledávce a mě se zrovna chce hrát si, vystrčím prdku do vzduchu, vrtím ocáskem jako vrtulí vrtulníku a blafu, aby věděl, že teď a tady považuju za tu pravou chvíli k dovádění (tentokrát se však poněkud orosil a výraz očí připomínal Homera Simsona, čímž se ho mě zželelo a mazal jsem tedy vzhůru všestranným zítřkům. :o).
Zdeňku, děkujeme. To, čemu ses v životě rozhodl věnovat opravdu umíš, je radost se od Tebe učit a jsi pilířem pro začátečníka, jakým je panička. Do psí dospělosti jsi mě dovedl rukou pevnou a já jsem vyrovnaným a ještě poslušnějším všestranně upotřebitelným psem. :o) Tak někdy příště, tu postel Ti nadobro odpouštím. Tvůj Kámoš Alfi ;o)
_________________________________________________________________________________________________________________
Milý deníčku, jsem všestranně upotřebitelný pes! ;o)
a jsem konečně zpět DOOOMAAA!!!!!...........
Stalo se ze mě šedivé výmaří "maxiklíště" a napíšu, až se trošku nabažím své člověčí smečky... (a stejně tak oni mě... :o))
______________________________________________________________________________________________________
Alfi - 19 měsíců
Září 2009
Ahoj kamarádi, řeknu Vám, že být lovecky upotřebitelným psem je pěkná fuška. Obzvlášť, dostanete-li se v rámci výcviku do rukou vůdce, jakým je p. Zdeněk Veleba. Zdeňka mám rád, dokáže motivovat a taky pochválit a své svěřence je schopen připravit na absolvování veškerých potřebných zkoušek ve velmi krátkém časovém horizontu. (Teď jsem teda ještě zvědav, jak rychle to vše půjde do hlavy paničce). O víkendu se jela podívat za Zdeňkem do Malého Boru u Horažďovic, kam byl přihlášený na SZVP se dvěma pejsky - fouskem Arinou a důležitým článkem naší kačákovské smečky Samem (doma v Družci mu to momentálně stejně moc nesvědčí, hárající Isa po svatební noci s Drakem má úplně jiné priority, než Sam :o)). Pro paničku to byla absolutní premiéra zkoušek zblízka, protože od doby, kdy jsem ve škole v přírodě u Zdeňka, za mnou smí jezdit vždy jen bezprostředně po jejich zakončení, anebo v období, kdy zrovna o nic moc nejde, protože tak týden po setkání s ní či Míšou moc nefunguju, bečím a tvářím se, že jsem vše zapomněl, takže o jejich průběhu ví jen z vyprávění, fotografií či lovecké literatury, která zcela netradičně (a nad očekávání zbytku rodiny i přátel) zaujala své místo na jejím nočním stolku. :o) Velkou část zavazadlového prostoru Zdeňkova auta zaujímá přepravka pro bezpečnější převoz pejsků a když na uvítanou otevřel levé křídlo zadních dveří, s nadšením se v ní rozvrtěli Samík s Arinkou. Vzhledem k tomu, že jsem ve výcviku a mám před sebou reparát všestranných zkoušek (údajně jsem nebyl dostatečně rychlý na poli a dostal hned první den dvojku, která mě ihned šoupla do druhé ceny), panička ani nedoufala, že na ni za pravým křídlem dveří jako specielní překvápko čekám já. :o) Byli jsme dvojka, to Vám povím, radostí "pískala" i panička a okamžitě jsme spolu zmizeli do přilehlého lesa. S návratem do prostoru, kde se zkoušky konaly, jsme absolutně nespěchali, ale panička přijela přeci jen kvůli možnosti se při nich zase něco naučit. Neděle byla prvním dnem po Samíkových prvních narozeninách a dle toho, jak bezvadně ve vodě pracoval, to vypadalo, že se v ní snad narodil! O něco horší to bylo s rákosím, bylo husté, vysoké a voda v něm až po psí bříško. (z 12 pejsků nakonec zkoušky dokončilo jen 6). V pauze mezi obědem (pro mě chrupavky z kuřete - mňam) a přepočítáním výsledků Sam s Arinou odpočívali a my se Zdeňkem, paničkou a kačenou vyrazili zkušebně na trasu, kterou krátce předtím absolvovali přihlášení pejsci. Moc jsem se snažil a paničce nejprve prezentoval svou ochotu k práci na hluboké vodě a následně dohledával a nosil kačenku, odkud si jen přála - z hluboké vody, pohozenou i vlečku a po očku jsem stačil pozoroval Zdeňka, co on na to. :o) Tvářil se spokojeně, paničku ani moc neopravoval a mě později moc chválil i před pány rozhodčími, se kterými si po skončení zkoušek dlouze povídali.
Srpen 2009
S bráškou Trayem máme za sebou 2x SZVP v I. ceně, PZ pořádané OMS Žďár n. S. v I. ceně (3. a 4. místo z 24 psů) a LZ. V kotci, ve kterém spolu pobýváme, máme pevně stanovená pravidla - vpravo stojím vždy já, vlevo Tray a z misek jako první vybírám lepší kousky. Promiň, bráško, to víš, jsem o pár minut starší... :o)
červenec 2009
19. 7. 2009 - se v Rožďalovicích u Nymburka konaly Klubové zkoušky speciální vodní práce pořádané Klubem chovatelů výmarských ohařů. Pro ani ne 17timěsíčního Alfíka, pod vedením p. Zdeňka Veleby a snad zásluhou genetického potenciálu Isinčina "mimořádného nosu" a Šonovy vrozené chuti k práci, dopadly veleúspěšně, a to zdárným složením v I. ceně s dosaženými 92 body, když při poslední disciplíně donášky kachny, zmíněnou madam pernatou, uspustil těsně před holinkami svého užaslého vůdce...
Alfík zatím nedělá ostudu naší dosavadní souhře na, dle mého, méně trnité cestičce k poslušnosti a za relativně krátkou dobu ani na dlouhé cestě k vzdělání loveckému mezi jím a Zdeňkem. Vím, že má tento způsob "objevování genetických předpokladů u pejsků jiných páníčků" spoustu odpůrců, ale já jsem vděčná, že se smím učit, co a jak v pejskovi bez začátečnických chyb objevovat a rozhodně, ač touto schopností od přírody nedisponuji, budu ji s vděčností využívat po zbytek našeho vzájemného soužití ku prospěchu svého šediváčka i mě samotné. :o)
Spousta krásných fotek ke shlédnutí u Annie Monvie Salvia www.vymarka.net a u maminky Isy www.odpotokakacaku.estranky.cz. Ten, komu patří už od počátku náš velký dík, je pak k nalezení na www.psi-lov-veleba.wz.cz/
Květen 2009
10. květen
Milí kamarádi, nějakou dobu se nebudu účastnit žádné z těch bezva procházek a dovádění, které mám s Vámi moc rád. Asi mi unikne pár jarních zážitků a taky Vaše snažení se na polích výstavních či pracovních... Tak se na mě, prosím, nezlobte, budu Vám držet pěsti z Lukova u Moravských Budějovic, kde jsem s bráškou Trayem na "škole v přírodě" u Pana vůdce Zdeňka Veleby. Budu se snažit vzdělávat v oblasti, ke které mám genetické dispozice a ke kterým je tak úplně nemá moje panička Pavla. Prosím, občas jí utřete slzičku, vím, že jim oběma s Míšou budu moc chybět. Na brzkou shledanou a prima jaro, Váš student Alfi :o)
9.květen -
Obora Volský Žlab u Přibyslavi
V pátek jsme, zatěžkáni boudou, miskou s paštikovými granulkami (suché nebrat - a nežrat!), voňavým sýrem s dírama a x lahvemi francouzského vína nejmenované značky, dojeli do Družce na bezva psí mejdan! Ivet s Míšou nám, po dvou lahvinkách moravského jakostního odrůdového, vyšly v ústrety s nádherným úsměvem a v rámci radostného přivítání se s Isou, Samem a Elinkou jsme na louce za domem po pejskovsku dováděli a taky našli (pro dvounožce) neskutečně odpudivou starou skoro půlku kostry čehosi, jíž si révou upravené paničky nevšimly a my jsme ji mohli na střídačku bez jejich povelů okusovat. Kráááása, věříte mi? Přeskočím-li podrobnou reportáž z následného večírku i krušného rána, vyrazili jsme ve složení čtyři psi a tři paničky pod Ibuprofenem směr Praha, kde k nám přibyl pes pátý - můj bráška Tray a po dvounožsku stejně "upravený" páníček Tomáš... :o) Moje panička byla nejstatečnější, neodbíhala od vozu, netřímala igelitové pytlíky při jízdě a po celou dobu mačkala volant ... :o) Cesta ubíhala hladce a navigace, na kterou jsme všichni spoléhali, fungovala až do poklidného sjezdu z dálnice na Havlíčkův Brod. Dobrodružství začalo chvílí, kdy paní v malé krabičce na předním okně, znalá trasy i souřadnic, "zamrzla" a nenahodila už ani kilometr!! Upustím od detailů, jen mi nejde nezmínit nebezpečné strouhnutí podvozku auta pod váhou pěti výmarů a čtyř lidských pozadí na silnici třetí třídy přímo na příjezdu k polní cestě, která předurčovala, že přijde-li déšť, bude dobré uspořádat podzimní klubovou výstavu opět na stejném místě, neboť své parkovací destinace minimálně do té doby neopustíme. :o) Cestou bahnem do prostoru, kde se kruhy nacházely, panička pod váhou všech propriet, potřebných k celodennímu hromadnému vystavování, našla čtyřlístek. Jistě i ten zapříčinil nečekané, a to, že jsem si ve své skupině, sestávající z dvaceti mladých pejsků, vyběhal nad očekávání krásnou V2 a taky prošel přísným sítem jako kandidát chovu. :o)
Tray s červenou stužkou VD začal vážně přemýšlet nad nutností přibrat a osvalit se, Elinka ve svém kruhu 23 mladých slečen získala výbornou, Sam poháry za nejlepšího dorostence výstavy a Isa V2 Res Cac ve třídě vítězů. A taky jsem se s Eli, sestřičkou Atynou a Trayem proběhl v kruhu s tátou Šonem, aby ukázal, jaký je plemeník... :o)
_______________________________________________________________________________________________________________
2. květen
Mezinárodní výstava Praha Letňany
Dnes mě čekalo opět brzké ranní vstávání a výstavní kolotoč, pro tentokrát "pouze" s dvouhodinovým dojezdem na letňanské výstaviště. Původně jsme měli strávit včerejší večer na pozvání Ivet v Družci, ale náš program byl pod vlivem okolností obrácen vzhůru nohama a vyjeli jsme tedy až brzičko ráno spolu s Míšou a sestřičkou Elinkou. Spěchali jsme, protože avizované posuzování v kruhu s označením 7.1 mělo začít už okolo deváté hodiny, proto panička odflákla i mé ranní venčení a náš hromadný doběh do blízkosti výstavního kruhu připomínal, co do dynamičnosti, tah na bránu později zvítězivšího fotbalového teamu. :o) Zbytečně... Plejáda maďaráčků před námi předurčila možnost důkladného vydýchání se a odskok Míši a Kristýnky na langoše a paniččinu ranní kávu s vizí kofeinové vpruhy. To ještě netušila, že by v kruhu následně bodla i mě.
Po jednom štěňátku a VN1 "našeho" dorostence Sama mé čověčí "babči" Ivety jsme nastoupili do kruhu ve třídě mladých, k mé velké radosti i s bráškou Trayem (Apollo od Potoka Kačáku - o cca 30 min. později V4). :o) Rozhodčím byl MUDr. Nahodil, jehož precizní a dlouhé posuzování málokdo (alespoň z nás nezasvěcených) očekával. Přesto jsme se snažili neudělat ostudu a stáli v postojích kdykoliv jsme v kruhu doběhali a páníčci po očku sledovali nevyzpytatelný pohled pana rozhodčího. :o) Má narážka na potřebný přísun kofeinu byla opravdu na místě, protože po půl hodině jsem stát v postoji přestal, zato vleže jsem se prezentoval ze všech zúčastněných nejlépe. Když mě panička přesto na chvilku probrala z letargie, úhlení svých končetin bylo to poslední, čím jsem byl ochoten se zabývat. Probudil mě až verdikt pana rozhodčího, který paničce rukoudáním pogratuloval "k nádhernému pejskovi" a kruh jsme opustili po zadání krásného V2. Tím TOP mladým pejskem dnešního dne byl Frodo s milými páníčky. Gratuluju, kamaráde. Sestřička Elinka po neméně napínavém souboji téměř zkameněla v postoji jako výstavní profesionálka a panem rozhodčím jí byla zaslouženě zadána V1 a první CaJCík, z čehož máme všichni velikánskou radost. Mamka Isa je V"jedničkou" CAC ve třídě otevřené a nositelkou Res Caciba v rozběhu o nejlepší fenu. Pokud jsem tedy ty tituly nepomíchal. Ale co!! Nejkrásnějším zážitkem bylo pro mě společné dovádění, plavání, honění se a tahání klacků u rybníka v Lidicích, kam nás všechny nakonec Ivetka zavezla, za což moc, moc děkujeme.
_________________________________________________________________________________________________________
Duben 2009
30. duben - Včera jsme jeli s Míšou, jeho kamarádem Jindrou a paničkou po dlouhé době na cvičák do Tří Seker, kde jsme sice právoplatnými členy (včera posvěceno průkazkou), ale celou zimu jsme se výcvikových akcí neúčastnili. Po běžném základním procvičení poslušnosti jsme přeběhli či přeskočili všechny na louce stojící překážky a pročmuchal jsem žluté makety na výcvik revíru. Panička měla radost, protože jsem poslouchal a nic nezapomněl a za odměnu jsem dostal volno a po výcvikové louce a v okolním lesíku řádil jak černá ruka se svými spolucvičenci, nejvíc však s ovčačkou Růženou a erdelteriérkou Pepčou. Ty baby se mi prostě líbí...
____________________________
Žebrat?? Já?? Nikdy!!! :o)
______________________________________________________________________________________________________________
Sluníčkové Budějovice
25. duben - Sobotní ráno začala poněkud hekticky - budík, který měl zvonit v pět hodin, abych se s paničkou stačil vyvenčit, zaspal spolu s námi a panička poprvé nelitovala, že je zvyklá vstávat brzy. Oči rozloupla v 5.37h. a lekla se světla za okny. Náš odjezd byl tedy, jako vždy, ve stresu a shonu, ale do Plzně k Míše a Elince, které na nás ještě s Ivetkou a Kiki čekaly, jsme dorazily po 45 minutách. No, jeli jsme rychleji, než se smí, pravda, ale nechat čekat takhle prima partu se nesluší. Cesta ubíhala příjemně díky pozitivnímu souznění, jen Eli na mě občas zarámusila, ale bylo to jen malinko a cestu jsme poprvé strávili společně v kufru auta.
Obloha byla bez mráčku, proto i naše "ležení" u kruhu bylo pod celodenní palbou sluníčka. A mě opravdu seslalo paprsek štěstí na cestičku kruhem. Polský rozhodčí p. Brabletz nešetřil chválou na mé konkurenty a označil naši skupinu za velmi silnou. Přesto jsem se nakonec dočkal verdiktu - V1 a svého úplně prvního CAJcíka :o), moje sestřička Elinka dostala ve své třídě taky výbornou. O Jun. BOBa jsem si zaběhl v kruhu s drobnými zmatky, kdy byl nejdříve posouzen krásný pejsek z mezitřídy jako pes mladý, a tak se naše kruhové kolo kolo muselo opakovat. Jun. Boba získala Bentley z Pankráckého vršíčku, které vedrem nevisely pysky a jazyk tak jako mě, na což poukázal pan rozhodčí a postoupila zaslouženě do odpoledních soutěží. Posílám šedivé políbení, krásná neznámá.... :o)
Jedna budějovická tréninková mimo kruh s mojí milou "babičkou" :o)
____________________________________________________________________________________________________________
O víkendu přijela paniččina kamarádka Renča se smečkou, jejíž nedílnou součástí je i jackrusselka Amálka. Amálku mám moc rád, byla to ona, za kým jsem se poprvé bez ostychu kdysi vydal do hluboké vody.
Dlouho jsem jí neviděl, o to větší radost jsem měl z její neutuchající chuti aportovat cokoliv.
Byli jsme na dlouhé procházce v parku, koupali se v potoce, tahali se o klacky a větve, tak jako to dělám s kamarádkou boxerkou Monty, Amálka se vztekala, že jsem u hozeného míčku dřív než ona, dvounožci opékali maso a buřty, brnkali u ohně na kytaru a byla to zkrátka bezva návštěva. Jako vždy. Zaslechl jsem, že panička povídala Renče něco o panu Velebovi, ke kterému mám jít už brzy do polepšovny. Tak za prvé, nevím, co to je a za druhé, v podstatě nemám nic proti tomu poznat nového dvounožce, mám jen podmínku, abych tam mohl složit svou těžkou, šedivou hlavu tak, jak jsem zvyklej... :o) Život psí.....
_______________________________________________________________________________________________
Výmarsko-maďarský Alfi od pramene Balbínského...
- aneb i takhle by mohl vypadat kříženec ohaře výmarského a maďarského...
____________________________________________
18. duben 2009 - Jarní svod
Dnes jsem byl u OMS Karlovy Vary jarně sveden a MUDr. Tadeáš Mašlanka, který mě posuzoval nejpodrobněji, řekl, že jsem krásnej pes a demonstroval na mě přísedícím jezevčíkářům typické znaky ohaře výmarského. Panička mi ráno před odjezdem dala nový - nestahovací- obojek, čehož vzápětí a v davu pejsků zalitovala. Byl jsem jako pominutej, běhal od jednoho k druhému (se vzteklou paničkou na vodítku za sebou, pochopitelně), po dobrém neposlouchal a pár myslivců se paničky zeptalo, čí jsem potomek. Když odpověděla, že Šonův, jeden odvětil "No jo, to mi stačí!" :o) On je prej, taťka, pěkně temperamentní pes a mezi karlovaráky znám. Přesto mám v posudku, že jsem povahy klidné. Na vlastní jantarové oči jsem tam viděl výmarské modrásky, kteří, narozdíl ode mě, vzorně posedávali u levých nohou svých páníčků. A spolu s paničkou výmaráčka Archieho, který "poslouchal" ten den stejně jako já, se naše paničky staly terčem malé skupinky zelených mužíčků, kteří vášnivě diskutovali, že není nic horšího, než pipky, který si vyberou psa podle exteriéru a pak ho nezvládají. Pan Mašlanka pak ale prohlásil, že ženský umí svého psa kolikrát vést líp než chlap, tak jsme je s paničkou nakonec nekousli.
V pondělí pak paniččin kolega Martin, neznalý kynologické terminologie a vlastnící bezúdržbového zahradně - boudového psa Kima, přidal třešničku na dort otázkou, jak vlastně fyzicky probíhá to "vzrušování" loveckých psů.... :o)
Pozoruju modrásky..... :o)
__________________________________________________________________________________
17. dubna Alfův návrh na úspory v době ekonomické krize:
aneb 250,- korun ála Alf... :o)
_______________________________________________________
16.4. Ranní parková idylka... :o) Tak brzy, že ještě bez sluníčka.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A pak taky jedna sluníčková.... :o)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ráno chodím s paničkou běhat do parku. Ještě tam nikdo nebývá a to se nám oběma moc líbí. A odpoledne a o víkendu jezdí moji dvounožci na kole a já běhám s nima. Můj pan doktor Veselý říkal, že do jednoho roku se mám v podobných aktivitách šetřit. Teď už jsem ale čupr pes. Tak makám.
10.4. Odpoledne jsme s Míšou, jeho kamarádem Jindrou a paničkou vyrazili k Prelátovu prameni (více na www.hravypramen.cz),
to je přírodní areál v lese za potokem, plný houpaček pro děti a taky ohništěm, nad kterým dvounožci opékají ty báječně voňavý buřty na klacku. Když jsem byl malej, nestyděl jsem se krást dobroty z každé tašky, která zůstala, byť i jen chvíli, bez dozoru kolem dřevěných laviček. Teď už poslušně čekám, jestli za odměnu spíš něco nedostanu. Zjistil jsem totiž zajímavou úměru - čím jsem hodnější a poslušnější, tím víc dobrot dostávám a taky se na mě usmívají a chválí, a to mám moc rád. Tentokrát jsem ale moc nadšenej nebyl. Než jsem Míšovi z lesa dotáhl pár polen (klacíky jsem totiž nosil jako malej výmaří kluk, teď to většinou vypadá jako bych chtěl lesy vytěžit - čím větší, tím líp), panička odněkud přitáhla čtyřměsíčního kluka Baxyho a ten mi děsně lezl na nervy. Všichni ho hladili, ňuchňali a šišlali na něj. A protože se ještě dá uzvednout, panička ho chvíli chovala. Šílel jsem. Hlavně ze strachu, aby se našel někdo, kdo si ho zase vezme zpátky. O to víc, když šel s námi večer i domů. Tam jsem se ale blýskl v nejlepším světle, protože jsme oba dostali MOJE granulky do dvou mističek a ten nenažranej mrňous se vrhal střídavě do obou. Poodstoupil jsem stranou a čekal, až bude mít dost. Panička mě moc pochválila a za odměnu jsem dostal chrupavky z kuřete, aby to mrňous neviděl. Když si Baxyho pak náš bývalý páníček odvedl, ani jsem se nezlobil. Vlastně to nebyl tak špatný den.
6.4. Všechno je jednou poprvé, proto hrdě oznamuji, že mám za sebou první jarní koupel v potoce, pár aportů z rybníku a hlavně slastné vyválení se v h.... I s obojkem... (a když už jsme u nich, svá vlastní jsem začal za sebou zahrabávat)...
Březen 2009
Březen je prima měsíc. Taje sice můj kamarád sníh, ale zase je pod ním spousta nových vůní a na mé oblíbené louce mezi loužemi vykukují drny a tráva a krásně tam voní myšky, jsou-li to myšky... :o) I rybníček v parku taje a kačen je tam každý den víc. Když byl ještě napůl zamrzlý, rozběhl jsem se za nimi, ale musel jsem se vrátit, když mi to pod tlapkama místo natrénovaného sklouznutí pěkně začvachtalo. Ušovický potok u jezíku pod lávkou hučí jak Niagara, sem tam ho přehluší jen ve stejném místě na kovovém mostě projíždějící vláček Varáček. Panička chodí běhat, což je prima, protože se, lemra, konečně pohybuje rychleji a dostaneme se i na místa, kde jsme spolu prozatím nebyli. Čeká mě Jarní svod, už brzy, snad se budu líbit.
Poděkování
paniččinému kolegovi Tomášovi, který se v můj prospěch vzdal bažanta, jakožto výhry v tombole na nejmenovaném plese...
2.3. Představte si, že se Míša z hor sice vrátil, ale za dva dny s lyžema zmizel zase. A čáru vzal i s paničkou. Zůstal jsem sám... Jako Bílej Bim - černý ucho (to je paniččina noční můra už od dětství, protože ji spolu s Gorem - bílým psem vždycky rozbrečeli natolik, že jí na světě vůbec nic nebavilo). Ale to ještě neměla ani Míšu, ani mě. A já jsem, abych teda pravdu řekl, vůbec netruchlil. Byl jsem totiž v rozmazlovně u babičky a tam se mám jako král Alf. Babiččin Viktor si totiž myslí, že mě moji dvounožci týrají, když mám v misce skoro pořád jen granule a tak se oba perou o plotnu a já v úzké uličce vařím s nima. Taky je skvělý, že jsou v důchodu, což sice nevím přesně, co je, ale rozhodně ráno nikdo nevstává, ani neodchází a pokud ano, tak jedině se mnou. Jo a taky spím v posteli střídavě s babidou i Viktorem. Prej chrápu. Ale to oni oba taky. Panička mi vyprávěla, že jednou schrupla babida nahlas s takovou razancí , že ji to samotnou vzbudilo a začala mlaskat na Viktora! :o)) Jsou prostě k sežrání!....
Únor 2009
27. únor
Panička se na mě už nezlobí, je to zvláštní, ale ať provedu,co provedu, má mě ráda takového, jaký jsem. Dnes se mi povedl jeden specielní kousek, kterým jsem ji dojal, že mě šla se smíchem pošmajchlovat. :o) Protahoval jsem se na sedačce a taky si čistil kožíšek a tlapkou shodil na podlahu polštářek. Tak jsem se pro něj bez okolků naklonil, chytil zoubkama a vrátil zpátky na místo. A pak jsem zase čistil ten kožíšek... Prostě normálka. Zítra se mi vrátí kluk Míša. Už se nemůžu dočkat...
